Večer se známým českým architektem, hercem a spisovatelem Davidem Vávrou věnovaný dílu a životu architekta českého původu Antonína Raymonda. Součástí programu bude také projekce dvou dílů dokumentárního cyklu České televize Šumné stopy, které jsou věnovány tomuto nejvýznamnějšímu českému architektovi působícímu v Japonsku a po jehož stopách se David Vávra v roce 2010 v Japonsku vydal.
Besedy o náhodách osudu a neplánovaných setkáních spojených s osobností A. Raymonda se zúčastní i další hosté: bývalý ředitel Českého centra Tokio Petr Holý, který se na natáčení Šumných stop aktivně podílel, architekt a někdejší člen pracovního týmu A. Raymonda Shigefumi Tsuchiya a kurátorka a kunsthistorička Helena Čapková, Ph.D., působící na Ritsumeikan University v Kjótu a ARCHIP v Praze, která se dílem A. Raymonda dlouhodobě zabývá a publikovala o něm několik odborných studií.
Promítání dokumentárního filmu České televize z cyklu „Šumné stopy“
A. Raymond 1. a 2. díl (2010)
Režie: Radovan Lupis, Scénář: David Vávra Kdy: 30. října 2025 od 19 hodin (vstup od 18:30) Kde: Kinosál Velvyslanectví České republiky v Tokiu (2-16-14 Hiroo, Shibuya-ku, Tokyo) Hosté: Shigefumi Tsuchiya (architekt, Raymond Foundation) Petr Holý (japanolog, Adjunct researcher at the Tsubouchi Memorial Theatre Museum Waseda University) Helena Čapková, PhD (historička umění, japanoložka, Ritsumeikan University, Kyoto a ARCHIP Prague)
David Vávra
Akademický architekt David Vávra (nar. 1957 v Praze) je český architekt, herec a spisovatel, který ve své tvorbě propojuje architekturu, divadlo a literaturu. Je spoluzakladatelem pražského Divadla Sklep a autorem či spoluautorem řady významných architektonických realizací, především rekonstrukcí sakrálních staveb. Širší veřejnosti je znám jako průvodce televizního cyklu Šumná města a Šumné stopy, v nichž poutavě popularizuje architekturu a kulturní dědictví.
Antonín Raymond
Antonín Raymond (1888–1976) byl český architekt, který sehrál klíčovou roli v utváření moderní architektury v Japonsku.
Vystudoval pražskou polytechniku a v roce 1910 odešel do USA, kde pracoval s Frankem Lloydem Wrightem. Společně odjeli v roce 1919 do Japonska, aby pracovali na výstavbě Tokijského císařského hotelu (Imperial Hotel, Tokyo). Raymond si brzy poté v Tokiu založil vlastní ateliér, v němž spojoval západní modernismus s tradiční japonskou architekturou.
Raymond vycházel z modernistických principů, ale současně je hluboce propojoval s japonským chápáním prostoru, materiálu a přírody. Jeho tvorba se vyznačuje jednoduchostí, funkčností a využitím zejména dřeva a betonu.
K nejvýznamnějším dílům v Japonsku patří budova Reader’s Digest v Tokiu (1951), kampus univerzity Nanzan v Nagoji (1964) a řada soukromých rezidencí, v nichž propojoval tradiční a moderní principy. Antonín Raymond je v Japonsku i dnes považován za „otce moderní architektury“. Jeho vliv přesáhl vlastní tvorbu — vychoval celou generaci japonských architektů a jeho ateliér v Tokiu funguje dodnes.
